Puffinci a Black Sand Beach Reynisfjara
Cesta z Reykjavíku
Jedna z věcí, kterou miluju na Islandu je, že když vyjedete autem z Reykjavíku na jakoukoliv stranu, mžikem se ocitnete v dechberoucí přírodě, kterou já znám z dokumentů na které jsem se s zálibou jako malá dívenka dívala s rodiči. Majestátní hory, které mi připomínají to jak jsme oproti přírody vlastně nicotní a zároveň ve mě probouzí obrovskou pokoru vůči planetě Zemi. Lávová pole, která jsou tady tisíce let pokrytá úžasným mechem, který všechno spojuje v jednu krásnou zelenou a mechovou krajinu. Zároveň nová lávová pole, která jsou čerstvá, protože je tady stále dost aktivních vulkánů a čas od času se stane, že sopka vysoptí a čerstvá žhnoucí magma se dere na povrch, pálí všechno, co jí stojí v cestě, časem ztuhne a tvoří se další vrstvy a úžasná umělecká díla přírody.
Tohle prostě v Praze nenajdete:)
Je to přesně 20 ní co jsem zpátky a já společně s mými kamarádkami se vydáváme na výlet.
S Baruškou jsem se propojila na Instagramu ještě před prvním příletem na Island, protože ona už tady byla a Island zakusila, dávala mi různé rady a pak jsme se vlastně sešli společně s jejím partnerem a všechno zapadlo. Je to holka z vesnice a na Islandu ji doprovází partner i její pejsek Barney z Čech a její koňská spřízněná duše ji potkala tady, úžasný kůň jménem Natvari. Druhou kamarádku poznávám v ten den, je to Báry nejlepší kamarádka, taky z vesnice a na Island přijela letos, chvíli přede mnou, že jakože na léto a líbí se jí tady tak, že už zůstala:) Ono se to tady tak někdy stává.
Vík, Puffini a Black Sand Beach a Reynisfjara
Máme namířeno směrem k vesničce Vík í Mýrdal která je nejjižnější vesnicí na Islandu. Leží asi 185 km jihovýchodně od Reykjavíku; tvoří největší sídlo obce Mýrdalshreppur a má asi kolem 300 obyvatel. A po cestě chceme vidět Puffiny, česky = Papuchálky a Black Sand Beach Reynisfjaru. Puffini přilétají na Island na jaře (obvykle v květnu) z okolních moří, aby se zde rozmnožily a vyvedly mláďata, přičemž opouštějí ostrov zpět na moře na konci léta a na podzim (nejčastěji v srpnu). Mnoho ptáků se vrací na stejná místa, kde se narodili, a Island je jedním z hlavních hnízdišť. Reynisfjara je známá svým nebezpečným proudem a tzv. "sneaker waves", které se objevují nečekaně a s velkou silou. Proto je zásadní neotáčet se zády k oceánu ( tohle praktikuju všude) nikdy se nepřibližovat k vodě zády a nepodceňovat varovné UPOZORNĚNÍ na pláži. Tyto vlny jsou velmi silné, studené a mají ohromnou sílu, proti které nelze plavat, takže Vás nikdo nepůjde zachraňovat, protože by sám pravděpodobně utonul! Atlantský oceán je obzvláště zrádný a jeho vlny a proudy jsou příliš silné, než aby se proti nim dalo bojovat. Pláž je složená z černého vulkanického písku a oblázků, které jsou hladké jak dětská prdélka a jsou velmi nestabilní!
Proto apeluji na všechny, kteří se tam chystáte, dbejte prosím na výstrahy, nejsou tam pro srandu, řekla bych že ve většině zemí, kde jsou, mají svá opodstatnění. Obzvlášť pokud jste turista a krajinu neznáte, mějte respek a pokoru, protože stačí jedna vlna a jste fuč.
Jako jedna z mála zemí mi Islandská příroda přijde stále ještě ta, která si zachovává svou divokost a nespoutanost, což je velmi důležité pokud Zemi, chceme zachovat pro další generace. A to je i vlastně to, co tady miluju, v zimě tě potká sněhová bouře, nevidíš ani nakrok, ztratíš se a než dojdeš k autu, zmrzneš a když bouře ustane, najdou Vás dva metry od auta. Smutné, ale zároveň to potvrzuje přírodní zákon: "silnější přežije".
Nadpis textu
Nicméně pojďme se přesunout zpět do příběhu. Jedeme, klábosíme, já na zadním sedle ňuňám Barneyho a uspokojuji moji pejskařskou osobnost a on? Řekla že bych že víc než šťastný a zamilovaný ten den do mě :D
Aaaa konečně jsme tu, zastavili jsme na útesu venku je 16 stupňů celsia a NEFOUKÁ, svítí sluníčko a cítíme se jako kdybychom byli někde na pláži v Chorvatsku, sportovní legíny měním za kraťasy a neustále opakuji kamarádkám, že nemůžu věřit, že jsem na ISLANDU a je mi TEPLO a regulérně se moje tělo začíná potit. To že je mi teplo jsem zopakovala ještě tisíckrát za den. Moje poprvé je dneska taky to, že uvidím pufiny, párkrát se mi poštěstilo je vidět na moři, kdy sháněli potravu, ale za rok a půl prvního života jsem neměla štěstí je vidět. A dneska to přišlo!
Stojím tam na útesu, kolem mě samozřejmě hlouček turistů - asiatů, kteří co si tak všímám jako národnost moc pravidla a nějaká upozornění neřeší, takže tam stojím za zábradlím, koukám na ně a říkám si jestli se vůbec zamysleli nad tím, že ten útes je miliony let starý, kdykoliv se může sesunout a že ta páska, za kterou jsem tam má jisté opodstatnění. A to už vůbec nemluvím o tom, jak jsou hluční a jak skoro vůbec nerespektují to, že ONI jsou tady na návštěvě a puffini tady mají teď doma a plní důležitou misi od početí až po starání se o mláďata a bylo by celkem vhodné to respektovat, ale co by jeden asiat pro fotku neudělal že jo. Tak si to jako vždy prodýchám a řeknu si že jediné co můžu jít svým příkladem, jak já se chovám na takových místech. Sotva mnou tato myšlenka projde. jako poděkování sedí přímo před námi pod římsou krásný úžasný fešák, těžko říct, zda jde o samičku či samečka, takhle nakoukané je ještě nemám. Pro mě je to naprosto dech bercí okamžik, protože za mě není nic krásnějšího než to, co namaluje příroda. Dokonalost v nedokonalosti!Úžasné barvy a linky na očích a zobáku. Něžné a přitom tak vtipné stvoření, že se na něj jen podíváš a směješ se. Přijdou mi takový papušci s malým tělem tučňáka. A co nepochopím jak s takovým baculatým tělíčkem a křídly dokáží létat! Něco neuvěřitelného. A tak tam jsme, smějeme se od ucha k uchu a myslím, že mluvím za všechny z nás, když řeknu: "Jsme šťastné, že jsme". Děkuji všemu uvnitř sebe svým vnitřním hlasem, že tu jsem a že můžu tohle všechno vidět a žít!
Přesouváme se na pláž a PANE BOŽE! Bezvětří, kdy tady obyčejně i v létě má člověk pocit že odletí, jak silně tady fouká, takže svlékám tričko, boty a jdu si promasírovat chodidla, protože bosé nohy na Zemi jsou pro moje chodidla tou nejlepší masáží na světě! V BEZPEČNÉ vzdálenosti od oceánu si sednu na oblázky a nadechuju oceán! Och bože, jak si mi chyběl! Od života na Islandu mám pocit, že už bez něj nemůžu žít, respektivě, chci žít tam, kde je oceán! Pozoruju sílu a ladnost vln, opět krásná připomínka jak je příroda nádherná a dokáže vykouzlit nejhezčí divadelní představení na pláží a v ten stejný moment někoho hloupého sebou vezme do vln. Mohla bych tady sedět hodiny a jen tak být! Příroda odjakživa byla a je moje moje útočiště, místo klidu, kam chodím obnovit svou energii a odpočinout si od lidí, když je moje sociální baterka vybitá. Takže v bezpečné vzdálenosti vytáhneme deku, jdem se opalovat, povídat, jen tak být, pouštět bublifuk. Barney vedle mě jako totálně vyzenovaný pes mi dělá společníka a polštář a všem je nám HEJ!:)Výlet v této oblasti ukončujeme v úžasné The Soup Company, kde si zaplatíte za polévku v chlebu a nebo v misce, na výběr máte vege i klasickou verzi a pak si jen chodíte přidávat co hrdlo ráčí. Sedly jsme si na terasu ven (překvapivě jako jediní z plné restaurace) chtěly jsme si užít teplo a krásného počasí. Já si dala tomatovou a byla skvělá! Samozřejmě jsem si šla přidat, protože NEŠLO si nepřidat :D
Po cestě jsme viděly další úžasná místa, ale o tom zase někdy jindy.
Spokojené, šťastně-unavené ve zdraví, kráse jsme se vrátily do našich domovů, připravené na další společná dobrodružství.
A co ty?
👉 Jsi ten, kdo respektuje přírodu a upozornění?
👉 Nebo spíš patříš do skupiny "pravidla jsou od toho, aby se porušovala"?
Příroda nám dává hodně. Možná je nejvyšší čas začít jí vracet.