9. Velrybí volání do Mexika a sny, které se plní!

Sen, který všechno spustil
Měsíc poté, co jsem se podruhé přestěhovala na Island, jsem čekala na své nové bydlení. Než se tam dodělaly potřebné úpravy, dočasně jsem bydlela u známého, který odjel do Česka, měla jsem tedy jeho byt sama pro sebe. Hned druhou noc se mi zdál sen. V tom snu jsem byla ve snu.
Někdo nebo něco mi řeklo: "V práci si vezmi pauzu ve 15:00 a běž tam, kde je stanoviště autobusů." A sen ve snu skončil.

Byla jsem ve snu v práci, prostředí bylo úplně reálné, tak, jak ho znám z běžného života. Ve tři hodiny si beru pauzu a jdu na místo určení. A tady už je všechno jiné. Na tom stejném místě, které znám z reality, je navíc oceán, zátoka, klid, ticho, jen já a voda. A najednou ji vidím. VELRYBU. Vynoří se z vody, podívá se na mě jedním okem a já se rozpláču dojetím. Sedím tam, koukám na ni a ona na mě. Nekomunikujeme slovy, ale přítomností. Čas neexistuje. Jen ticho, zpěv a tanec na hladině. Ten okamžik měl všechno. A i když to byl sen, cítila jsem to jako skutečnost.

Když se sen cítí jako realita
Procitnu s ranním budíkem. V prvním okamžiku nevím, jestli jsem to opravdu zažila, nebo se mi to "jen zdálo". Ale tělu je to jedno, mozek nerozlišuje mezi snem a skutečností, pokud v tom jsou emoce a těch tam bylo! Cítila jsem se šťastná, plná energie, vděčná. Takový sen, který tě "nabustuje" hned po probuzení. Zvířata ve snech jsou pro mě vždy darem. Se lvem přichází síla, odvaha a klid. Se slůnětem radost, hravost a dětská bezstarostnost. A s velrybou… hloubka, mír, propojení.

Volání oceánu
Už desátým rokem cítím, že mě k sobě velryby volají. Toužím být s nimi v jejich přirozeném prostředí, pozorovat je, vnímat jejich hloubku a přítomnost. Občas jsem koukala, kde se s nimi dá plavat, kolik to stojí, a říkala jsem si, že to jednou udělám, třeba za rok nebo dva, až se na Islandu trochu usadím. Jenže jak se říká: "člověk míní a Vesmír mění". Netušila jsem, že si tenhle sen splním mnohem dřív.

Všechno to začalo u Pavlínky
V práci mám skvělou kolegyni Pavlínku, máme spolu hodně společného, ale že i velryby? To jsem netušila. Sdílela na svém profilu video, že za půl roku poletí na retreat, kde se bude potápět s velrybami. A v ten moment to začalo. Začala jsem hledat informace, zjišťovat, s jakou společností jede, jaký je program. Nikdy jsem si nedopřála dovolenou v takové cenové relaci, ale vždy jsem si k narozeninám chtěla dopřát dovolenou sama, někde u moře na pláži s margaritou v ruce. Prvně jsem to brala jako nereálné. Hlava říkala: "Ne, musíš nejdřív udělat kroky A, B, C – nemůžeš přeskočit na D." Ale pak jsem si začala dovolovat myšlenku, že bych jet mohla.

Znamení, které nepřehlédneš
Pomohl mi jeden krásný hovor s organizátorkou retreatu. Sdílela jsem s ním své obavy a příběh a dostala i několik doporučení.

A pak přišel ten moment. Řekla mi: "Přihlášení se otevírá v úterý v 17:00."

To bylo v 15:00 islandského času. Stejný čas, jako v mém snu! V ten moment jsem měla jasno! Jedu. Řekli mi, že to nebude žádný nával, ale že je dobré být na webu přesně na čas. Další den, ve tři odpoledne, jsem byla připravená a přihlásila se. V hlavě jsem už měla jasno, prostě tam patřím.

Vesmír má smysl pro humor
Druhý den mi přišel e-mail, že zájem byl větší, než čekali, a kapacita se naplnila. Mohu být ale zařazena na waiting list. Překvapilo mě to, protože už jsem v hlavě plánovala, co si zabalím a kolik si vezmu dovolené. Trvalo mi pár hodin, než jsem to přijala. Ale pak jsem si řekla: "Možná přijde lepší čas. Nebo jiné místo. Nebo něco, co bude ještě víc pro mě."

A pustila jsem to. A tohle byl sakra důležitý okamžik! 

Když to pustíš, přijde to samo.
Dva dny nato jsem se konečně stěhovala do svého studia, mého islandského domova. Užívala jsem si ten proces zútulňování. V koupelěn jsem už byla zabydlená, tak jsem se přesouvala do kuchyně, všechno na svém místě…A najednou zvoní telefon. Neznámé číslo.Zvednu ho a slyším jméno společnosti.

"Uvolnilo se nám místo. Můžete jet na první termín v únoru za velrybami do Mexika!"

V tu chvíli jsem málem upadla. Smála jsem se sama sobě i životu. Jak je Vesmír někdy geniálně vtipný. Nejdřív si dovolíš o něčem snít, pak se rozhodneš, že do toho jdeš, pak zjistíš, že to nejde… a když to opravdu pustíš, ono to zaklepe na dveře.

Miluju ! I když někdy Vesmír/život, takhle velmi intenzivně pokouší mou trpělivost!

Velký sen, malá holčička

Takže únor 2025 – Mexiko, retreat, velryby.

Kdo mě zná, ví, jak moc miluju španělštinu a jak blízká je mi Latinská Amerika, i když sama ještě úplně nevím proč. Možná kvůli dětským letům, kdy jsme s babičkou sledovaly Esmeraldu a Rosalindu. A já se viděla stejně hezky oblečená, upravená s krásným mužem po mém boku.

Já uvidím velryby!!! Ty velryby, které jsem s úžasem sledovala v dokumentech.A nejen to, já si s nimi i zaplavu, pokud nám to dovolí. A se spoustou dalších zvářat!Pět dní na oceánu, ve slané vodě, s nimi. Reálně začínám žít svůj sen ( i když ten jsem pravděpodobně začala žít když jsem se odstěhovala z ČR). A mnohem dřív, než jsem si myslela. Kdyby šla radost a štěstí krájet, krájím je do dneška. Cítím, jak velký okamžik to pro mě je. Jak velká Tea teď bere tu malou na dovolenou a dopřává jí něco, co jí dřív chybělo.

A kdo ví, možná mi tenhle výlet změní život. Cítím, že bude hluboký. Někdy život překvapí v momentě, kdy to nejméně čekáš. A vesmír mi znovu připomněl, že sny se neplní, když je tlačíme, ale když jsme připraveni je přijmout.

A co bude dál? Teď začínají mé přípravy, chci si to užít naplno, být pod vodou v klidu, v přítomnosti, neřešit dech ani strach. O tom, jak to probíhá ti napíšu v dalším článku.

A co ty?
🌊 Co je tvůj sen?
🌊 Co by se stalo, kdyby se splnil?
🌊 Jak by ses cítil/a?
🌊 A co ti v tom brání?