8.Konečně jsem otevřela oči Blefaroplastika a pohled dovnitř

Já a doktoři, příběh o důvěře

Řekněme, že mé zkušenosti s doktory nejsou bůhvíjak slavné. Někde hluboko ve mně je stále uložená nedůvěra a pár špatných vzpomínek. A věř mi,  kdybych se mohla odoperovat sama, udělala bych to. Věřím, že nejsem jediná. Každopádně na tom pracuju.

Nejsem úplný fanoušek plastických operací. Mám pocit, že v dnešní době se to trochu zvrhlo. Plastika kdysi pomáhala lidem po nehodách, nemocích nebo ztrátách – dnes se často stala rychlou cestou ke "kráse". Nelíbí se ti nos? Tak šup – nový. Jenže místo toho, abychom se učili mít rádi sami sebe, utíkáme od své přirozenosti. Kdybys mě znal a viděl, možná by sis řekl, že jsem vlastně nikdy neměla co řešit. Obézní lidé slýchají, že by měli zhubnout, já zase, že bych měla přibrat.

"Máš ruce jako pavouk," říkali. Ale víš co? Vykašlala jsem se na to.

Pracovala jsem na sobě, na sebevědomí, na hlavě — a můžu říct že mám svoje tělo sakra ráda a je úžasný co vydrželo a dělá pro mě každý den, mám tu nejlepší káááru pro svoji duši, co jsem mohla mít.

Proč jsem šla na Blefaroplastiku

Velkým krokem pro mě byla Blefaroplastika – zákrok, při kterém se odstraňuje přebytečná kůže, tuk nebo sval z očních víček. Já podstoupila horní víčka. Cílem funkčnost a to zlepšení zorného pole a to jestli to bude vypadat lépe než doposud bylo až na posledním místě, jako taková třešnička na dortu. Přebytečná kůže mi překrývala oči, cítila jsem je těžké, unavené, hlavně při čtení. Na zákrok jsem se vědomě připravovala několik měsíců. Nechtěla jsem ho podstupovat na Islandu po svém zážitku se zánětem močáku, a tak jsem to nechala až na Česko. Procházela jsem recenze, zkušenosti, porovnávala ceny klinik – a byla překvapená, jak moc se liší. Jedna klinika chtěla 25 000 Kč, jiná 15 000 Kč, a třetí 11 500 Kč. A potvrdilo se, že nejdražší neznamená nejlepší.

Výběr doktorky, která mi dala klid
Našla jsem MUDr. Máriu Pivarníkovou na poliklinice Parník v Praze na Černém Mostě. A tohle je, bez nadsázky, anděl. Konzultace byla profesionální, laskavá a především, lidská, což mnohým lékařům chybí. Paní doktorka se mě ptala "proč", zajímala se o příběh za mým rozhodnutím. To se bohužel neděje všude. Jinde přijdete, zaplatíte a hotovo. Tady jsem cítila klid, důvěru, a věděla jsem, že jsem v dobrých rukou.

Den zákroku
Na zákrok jsem šla 19. 9. 2024. Byla jsem lehce nervózní po cestě na kliniku, ale jakmile jsem vstoupila do ordinace, přišel klid. Nejbolestivější část byla lokální anestezie, tři vpichy kolem jednoho oka, takže celkem šest. Jsem citlivý člověk a tohle nemám ráda. Tělo se začalo třást, chtělo se mi panikařit. Ale paní doktorka mě nenechala. Mačkala jsem antistresový míček a během celé operace jsme si povídaly o životě, Islandu, vztazích. A víš co? Necítila jsem vůbec nic. Upřímně, brazilská depilace bolí víc. Za hodinku bylo hotovo. Nešlo moc otevřít oči, pásky překážely, ale jinak, mnohem lepší, než jsem čekala. Měla jsem doprovod, který mě odvezl domů. Dala jsem si nohy nahoru, týden dovolené, ledovala a brala to jako čas pro sebe spolu se Summer po mém boku.

První pohled a mé nové já
Po týdnu jsem šla vytáhnout stehy. A ten moment, když jsem se podívala do zrcadla Byla jsem to já, ale nová já. Moc se mi ta žena v zrcadle líbila! Nikdy jsem netušila, jak krásné mám oči a řasy, protože dřív je zakrýval ten "závěs".

A víš co? Tolikrát jsem slyšela: "To nepotřebuješ, to je zbytečné."
A po operaci jsem se ptala sama sebe: "Sakra, proč jsem to neudělala už dávno?"

Bylo zvláštní zvyknout si, že teď konečně víčko mám. Bylo až neuvěřitelné, kolik VÍC jsem najednou viděla. Nemusela jsem zaklánět hlavu, abych se podívala nahoru. Najednou jsem viděla víc nebe, víc světla, víc světa. Jsem šťastná a spokojená, že jsem do toho šla. Cítím se skvěle a kdybych ti to neřekla, ani by sis nevšiml, že jsem tento zákrok podstoupila.

Konečně jsem otevřela oči … i dovnitř
Blefaroplastika pro mě nebyla jen zdravotním nebo estetickým zákrokem. Byla symbolická. Jakoby se spolu s přebytečnou kůží odstranila i clona mezi mnou a světem. Začala jsem vidět věci, které jsem dřív nevnímala, krásu v maličkostech, ticho, hloubku v očích druhých. I ta příroda je mnohem víc hezčí!
Oči se mi otevřely novým způsobem, nejen pro svět kolem, ale i pro ten můj vnitřní. 
Věřím, že každá změna, i ta fyzická, může nést duchovní význam, pokud ji vnímáme s otevřeností a vědomím.

Moje poselství
Tímto článkem chci říct jedno: Neposlouchejte nikoho jiného než sebe. Když jde o vás a vaše tělo, vy jste ti, kdo to cítí. Dokonce ani mě neposlouchejte, když říkám, že žena si nemusí z jedniček dělat čtyřky. Tohle je pouze můj osobní pohled a vnímání.

Každý máme svůj důvod, svou cestu, své "proč". A to je naprosto v pořádku.

A co ty?

✨Jak jsi spokojený/á se svým tělem?
✨  Je něco, co bys rád změnil/a, ale bojíš se?
✨  Odkud ta potřeba vychází?
✨  Z touhy být lepší, nebo z tlaku okolí?