13.Jak se připravuji na retreat v Mexiku - Od letenek až po vnitřní nastavení

Proč Mexiko a proč retreat
Když jsem si analyzovala, kde ve světě je možné potkat velryby, vybírala jsem mezi Mexikem, Havají a Novým Zélandem. Mexiko bylo jasná volba, jednak kvůli finanční dostupnosti a jednak kvůli mé lásce ke španělštině.

Retreat jsem si dovolila hlavně proto, že jsem si přála dovolenou, kde se někdo konečně postará o mě.
Většinou cestuji na vlastní pěst, bez cestovky, plánuju, přesouvám se, koukám do mapy. Tentokrát jsem to chtěla jinak. Dopřát si to k mým 33. narozeninám, které jsem si vždycky přála oslavit někde na pláži. A i když v Mexiku nebudu přesně v den narozenin, beru to jako dárek ode mě pro mě.

Cítím, že to pro mě bude velmi hluboká zkušenost. Chci zážitky vstřebávat, být u toho, neřešit transfery, ubytování ani logistiku. Jedu sama se sebou, ale zároveň budu součástí malé skupiny šesti lidí. Tak snad bude , prostor pro sebe i lehký sociální život. Dovoluji si, aby bylo o mě postaráno. Jedu si užít splněný sen, dobrodružství, přírodu, zvířata… a odpočinek v jednom.

Letenky jako první velký krok
Částka za retreat se platila postupně, první část jsem platila v srpnu. Letenky jsem chtěla koupit po sezóně, ale zároveň co nejdřív ať mám dobrou cenu a nemusím to nosit v hlavě jako "musím".

Byl to můj první let takhle daleko a úplně sama, takže jsem si na pomoc zavolala zcestovalou kamarádku, která tou dobou projížděla celou Latinskou Ameriku sama. Ano, je blondýnka 😄
Já prostě potřebovala mít pocit "někoho za zády", protože v mém neklidu bych byla schopná poplést AM a PM v jednom letu. Společně jsme prošly možnosti, přestupy, letiště, časové rezervy. Věděla jsem, že raději počkám déle, než abych měla stres z krátkého přestupu. Dva týdny jsem sledovala ceny a nakonec koupila letenky přesně za částku, kterou jsem měla jako svůj strop.

Letím s 10 kg příručního zavazadla a 20 kg do podpalubí.

Brzo ráno letím z Islandu (Keflavík) do Londýna na Heathrow. Tam mám celý den a v noci letím do Ciudad de México zde mám přestup a pak už cílová destinace: La Paz Mexiko.
Ano, stojí mě to jeden den cesty navíc, ale výměnou za klid.

Když jsem letenky koupila, přišel zvláštní pocit: Už není cesty zpět.
Sen je zase o kus blíž ♥️

Proč jsou pro mě letenky mentálně těžší než kufr?
Kufr je praktický. Dá se otevřít, přerovnat, zavřít. Pořád se dá něco změnit, Letenky jsou jiné.
Koupě letenek je moment, kdy se něco ve mně zavře… a zároveň otevře. Je to tiché "ano", které už nejde vzít zpátky.

Ne vůči cestě.
Ale vůči sobě.

Letenky pro mě nejsou náročné finančně ani logisticky. Jsou náročné mentálně.
Protože říkají:
"Jdu. I když se bojím."

Když byly koupené, nepřišla euforie, přišel hluboký výdech, rozhodnutí padlo
Kufr řeší věci, letenky řeší směr.

A možná proto jsou těžší,  nebalím oblečení, ale odvahu.

Doprava na letiště: malý detail, velký klid
Letím ráno a hromadná doprava na Islandu v ten čas nejezdí. Plán je jednoduchý: taxík z domu na terminál letištního autobusu a odtud na letiště. Na místě budu 2,5 hodiny před odletem, což je dost. Všechno řeším po malých krocích, dává mi to klid a stabilitu a když přijde něco nečekaného, vím, že to zvládnu.

Volno v práci a prostor v hlavě
Vyměnila jsem si směny už dopředu, abych nic nedoháněla na poslední chvíli. Chci odjet s čistou hlavou a s tím, že práce i domácnost jsou pořešené a já se můžu na čas odpojit bez výčitek.

Tělo před cestou: bazén, dech a voda
Jedna z nejdůležitějších částí příprav pro mě byla práce s vodou. Jako dítě jsem si hrála na Ariel, voda mi nikdy nevadila. V dospívání se ale něco změnilo  být s nosem pod vodou pro mě začalo být stresující. A pak je tu šnorchlování. Chápu princip, ale moje hlava potřebuje věci zažít, ne jen pochopit.

Máš sen plavat s velrybami… a zároveň strach.
Skvělá kombinace. Když přišla možnost jet na retreat, věděla jsem, že mám kolem dechu otázky. Ale ani jednou mě nenapadlo nejet. Prostě to zvládnu.

Na Islandu jsem kdysi sdílela společné bydlení s Marcelem a jeho ženou, oba freediveři. Oslovila jsem ho, vysvětlila situaci… a on mi nabídl svůj čas, energii a vybavení. V bazénu jsme prošli základy dechu, klidu, pohybu, free divingu i šnorchlování. A pak přišly momenty flow, ticho, přítomnost. Byl to "jen" bazén a přesto wow.

A víš, co jsem zjistila?
Že s maskou na obličeji už nemám problém být pod vodou, strach odešel někam po vodě a já jsem o krok blíž.

Co mě to učí ještě před cestou
Voda reaguje na napětí a tělo taky. Čím víc tlačím, tím hůř to jde. Dech není o výkonu, ale o přítomnosti. Učím se poznat, kdy je dost, ne jako slabost, ale jako respekt.

Pod vodou nemůžeš být hlavou jinde.
Buď jsi tady  nebo nejsi. A možná právě proto mě to tak přitahuje.

Oblečení, vybavení a péče o sebe
Minimalismus, lehkost, praktičnost, priorita je tělo, které může dýchat a být uvolněné, takže od patero plavek až po sportovní věci, ale taky i nějaké ty šaty a užít si to, co na Islandu žena běžně nenosí, protože počasí:) a hlavně moje MASKA A ŠNORCHL!

Lékárnička, vitamíny, hydratace, klid. ŽÁDNÁ voda z kohoutku a něco na průjem.
Respekt k tělu v jiném klimatu znamená zpomalit dřív, než mě zpomalí samo.

Kvalita místo kvantity
Nechci z Mexika "vidět co nejvíc". Chci být u toho, co se děje.
Jedno vědomé ponoření má větší dopad než deset fotek. Tělo si pamatuje kvalitu, ne množství.
Méně tlaku = víc prostoru, je to stejné jako v životě.

Jak chci retreat uchopit
✨ Záměr místo očekávání
✨ Přítomnost místo výkonu
✨ Naslouchání tělu a vodě
✨ Otevřenost tomu, co přijde
✨ Žádné "musím něco zažít"

A co ty?

✨ Jak se připravuješ na cestu, která není jen o místě, ale i o tobě?
✨ Co potřebuješ před odjezdem uzavřít, aby sis mohl/a opravdu dovolit odjet?
✨ Je pro tebe příprava stres, nebo součást cesty?
✨ Jaký záměr by sis vzal/a s sebou, kdybys nemusel/a nic dokazovat?