Island... a jak to všechno začalo. 

Vítej na Islandu.V zemi, kterou já můžu nazývat svým druhým domovem, kde žiju svůj sen. V zemi, kde je přítomný každý element přírody. Najdeš tu: Zemi v podobě jedinečného islandského ostrova. Oheň zastupuje okolo 130 aktivních i neaktivních sopek a lávová pole, kam se podíváš.
Vodu představují dva úžasné oceány – Atlantický a Severní ledový –, které omývají ostrov každý den. Vzduch, neboli islandský vítr, je pro mě nejvíc náročný, protože když na Islandu zafouká pořádný vítr, jdeš, fyzicky se hýbeš, ale máš pocit, že vlastně stojíš. A pátým a mým oblíbeným elementem je polární záře – Aurora, pod ní stojíš s vděčností a pokorou, dojímáš se a hledáš kapesník, abys přes slzy vůbec viděl. Ona je pro mě ta kouzelná víla, která ve mně probudí malou Teu, jež vidí kouzlení na obloze vlastníma očima a cítí, že se právě teď děje cosi magického.

Polární den a polární noc-světlo a tma
Balanc musí být, takže půl roku tady žijeme ve světle a půl roku zase ve tmě. Pro některé lidi to může být psychicky náročné. Island se všeobecně řadí na přední příčky v užívání antidepresiv na obyvatele, protože dlouhé a temné zimy jsou spojeny s vyšším výskytem depresí a úzkostí.

• Léto: začíná koncem května a končí koncem srpna, kdy se noci postupně prodlužují.
• Vrchol a nejdelší den: 21. 6., kdy je téměř 24 hodin světlo.
• Zima:  od srpna se dny zkracují a v prosinci slunce vychází až kolem 11:00 a zapadá kolem 15:30, takže denní světlo trvá jen asi 4–5 hodin. V podstatě celou zimu je den velmi krátký a s minimem světla.

 Pamatuji si přesně, kdy jsem 6. 2. 2023 přistála poprvé na Islandu – kde to všechno začalo a kde jsem ještě ani netušila, jak moc se mi změní život. Dost jsem tehdy pindala na počasí, hodně jsem porovnávala s Českem, místo abych byla vděčná za to, co jsem tady našla. Ale to dokážu říct až teď. Tehdy to bylo, jak to bylo – a očividně i to mělo svůj význam v mém životě.

Strávila jsem tady rok a půl života plného úžasných zážitků, nových přátel, myšlenek, poznávání světa, ale taky náročných dní a nocí. Poprvé jsem odjížděla na Island s tehdejším partnerem, abych se finančně uzdravila a zkusili jsme žít život mimo náš běžný komfort a zjistit, zda to může fungovat. Vůbec jsem netušila, co se bude dít dál. A když to vezmu zpětně – je vlastně super nevědět, i když nám naše mysl někdy namlouvá pravý opak. V Česku jsem měla fenku Staffordshire Bull Terriera, které bylo 9 let. Měla jsem domluvený pobyt na Islandu na určitou dobu, během které se o ni starali skvělí lidé a mí přátelé, (protože Summer je na Islandu zakázané plemeno, paradoxní je že, anglický bullteriér je na Islandu povolené plemeno).To se ale postupně začalo proměňovat a po pár stěhováních mi přetekl můj emoční pohár. Měla jsem pocit, že mi praskla snad všechna neuronová spojení v mozku, a řekla jsem si: "Takhle ne. Takhle už dál nechci – ani pro ni, ani pro sebe." Bylo to psychicky velmi náročné a vyčerpávající. Kvůli Summer jsem se proto vrátila zpátky. Určitě o ní ještě uslyšíš, protože byla a je součástí mého života, i když se formy našeho soužití mění.

2. 6. 2024 jsem odjížděla z Islandu a vracela se zpátky do Čech k vůli Summer. A protože se mi nechtělo zpátky do Ostravy, řekla jsem si, že dám šanci Praze. Nejsem sice milovník velkých měst, ale chtěla jsem zůstat v mezinárodním vibu kolem sebe a komunikovat denně anglicky – což se ukázalo jako dost vtipná myšlenka.

Rok v Česku byl pro mě snad nejnáročnější období. Ač se na začátku všechno zdálo milé, po dvou měsících začala moje centrifuga, která skončila až mým odjezdem zpátky na Island – tentokrát jiným. Summer zůstala v rodině u mojí mamky, které tímto vesmírně děkuji, že mi umožnila odjet tam, kde se cítím doma. Summer má nejlepší péči a domov na světě, který jsem jí mohla přát.

Dovolila jsem si odjet. A za to děkuji sama sobě – protože to bylo druhé nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala. To první bylo, že jsem na Island odjela poprvé.

29.6.2025 jsem znovu přistála na Islandu. Tentokrát to bylo jiné, protože já jsem byla jiná. Tentokrát jsem se těšila. Přestala jsem řešit, že v Česku máme hromadu stromů a lesů, a tady jich tolik není. Vědomě jsem Island přijala se vším, co mi přináší, a zvolila jsem si jít touto cestou.

Rok "pauzy" od Islandu a života v Praze by pro někoho mohl být chybou, ale pro mě byl důležitý. Uvědomila jsem si, jak moc jsem měla ráda práci, kterou jsem na Islandu dělala, jaké skvělé lidi a přátele tu stále mám. Jakou kvalitu života jsem na Islandu měla – a která mě v Česku úplně opustila. Ze šoku se možná vzpamatovávám ještě teď. A hlavně jsem si připomněla, jaká a kým jsem tady byla. Kolik času jsem mohla věnovat sobě – poznávání, péči o sebe, svým koníčkům. To v Česku prostě nebylo: chyběl čas, prostor i energie (ale o tom si povíme jindy).

Jsem zpátky tři měsíce a konečně začínám žít SEBE. S co největší laskavostí, kterou jsem schopna si teď dát, jdu krůček po krůčku tam, kde se vidím a cítím. Nemluvím nutně o nějaké cílové pásce, ale o procesu a potenciálu, který ve mně dřímal a čekal na správné načasování. A teď je to tu. Děje se to právě teď, kdy píšu oficiálně první řádky a nová kapitola začíná.

To jen tak na úvod, protože někde je třeba začít. A od teď se na tebe těším z mého islandského doma v dalším příběhu, myšlence.

Autor článku: Tea:)
Zdroj zeměpisné a přírodopisné informace: wikipedie a ŽIVOT SÁM.