en-24.Žena po třicítce: neatraktivní, nebo konečně sama sebou?

Pro všechny ženy, které někdy měly pocit, že jejich hodnota klesá s věkem a přitom právě teď začínají být nejvíc samy sebou. 

V tomto článku otevírám téma společenského narativu a pro mě i trochu postkomunistického myšlení, které stále vnímám pokaždé, když přiletím do Česka.

Zhruba po půl roce život na Islandu jsem se v Česku začala víc cítit jako turista.

Začala jsem si víc všímat "souborů" odsudků. Když jsem potkala známé nebo spolužáky, které jsem roky neviděla, přišly typické otázky: jak se máš, co děláš, jsi vdaná, máš děti?

A reakce na odpovědi byly často… zvláštní.

Žiju v zahraničí, na Islandu.
Vdaná nejsem, aktuálně nemám partnera.
Děti taky ne.

"Neboj, to přijde."
"Někde na tebe ten pravý určitě čeká."

Nebo jen ticho. Takové to trapné, kdy druhá strana vůbec neví, jak reagovat na něco, co očividně nezapadá do jejich šablony.

Haló… myslíte si, že kdybych tak strašně toužila po partnerovi, dětech a rodině bez ohledu na to, kdo vedle mě je a jaké má hodnoty, že bych to dávno neměla?

Dneska je strašně jednoduché být s někým, pokud je vám vlastně jedno, kdo vedle vás je.
Je strašně jednoduché mít s někým dítě, pokud chcete dítě jako takové.
Upřímně? To se může stát během pár vteřin.

O vztazích, rodičovství a vědomí
Je rozdíl mezi tím:

"Chci manželku." a "Chci být dobrým manželem pro svou ženu."

Stejně jako je rozdíl mezi:

"Chci děti." a "Jsem připravený vytvořit pro děti zdravý, bezpečný a láskyplný domov."

Mám pocit, že dnes hodně lidí touží po výsledku po vztahu, svatbě, rodině.
Ale mnohem méně lidí přemýšlí nad tím, jakým člověkem musí být, aby takový vztah unesli.

A možná právě proto některé ženy zůstávají samy déle.
Ne protože jsou "moc náročné".
Ale protože nehledají jen někoho.

Mají své standardy a hledají kompatibilitu, hodnoty, bezpečí a vědomé partnerství.
A to je něco úplně jiného než jen nebýt sám.

Realita, kterou vnímám v zahraničí
Realita, kterou zažívám v zahraničí, je jiná.
Málo kdo se tě na takové otázky vůbec ptá. Já sama se ptám jen blízkých, protože chápu, jak citlivá ta témata mohou být.

Ať už potkávám lidi z různých zemí, často mám pocit, že věk pro ně není limitující faktor.

Nechceš děti teď? Nevadí. Můžeš je mít později nebo vůbec, mateřství tě nedefinuje.
Začínáš znovu? Skvělé. Nezáleží na věku, ale na tom, že jsi se rozhodl/a jednat.
Nemáš partnera? Nevadí. Nečekej na něj jako na smysl života. Žij, tvoř, buduj.
Chceš podnikat? Proč ne. Tisíce lidí před tebou to dokázaly, proč by si to neměla dokázat i ty?

Najednou jako by ty limity, které jsem znala, neexistovaly.

Odkud vzniká idea "žena po třicítce je méně atraktivní"?
Je zvláštní, jak hluboko je tahle myšlenka zakořeněná.
Jako by existoval neviditelný časovač, který ženě po třicítce začne odpočítávat její "atraktivitu", hodnotu nebo šanci na lásku.

A přitom když se člověk zastaví a podívá blíž, zjistí, že to není přírodní zákon. Je to kulturní konstrukce.

a) Biologický narativ
Historicky byla žena často redukovaná na reprodukci, mládí, plodnost, schopnost rodit děti.
Byla vnímána méně jako člověk se svým příběhem a více jako role: manželka, matka, pečovatelka.

Dnes už to ale neodpovídá realitě.

Moderní žena má identitu, zkušenosti, nezávislost, názory, tvořivost i vnitřní svět. A přesto někde stále přetrvává představa, že její hodnota je spojená hlavně s mládím.
Jako by měla ženská hodnota datum expirace.

b) Mediální estetika
Média dlouhodobě vytváří úzký obraz ženské krásy: hladká pleť, mladý obličej, "dokonalé" tělo.
Z mého pohledu jsou ženy často sexualizované už velmi brzy, dřív než vůbec mají prostor pochopit sami sebe, své tělo a svou sexualitu.

Žena po třicítce pak může mít pocit, že je "mimo obraz". Ne proto, že by byla méně krásná, ale protože chybí reprezentace přirozeně zrajících žen. Muži mohou stárnout "charismaticky", ženy mnohem méně.
Zajímavé ale je, že mnoho žen je ve skutečnosti nejvíc sami sebou právě po třicítce.

c) Ekonomie pozornosti
Dnes už nejde jen o kulturu, ale i o algoritmy.
Mladost prodává, protože generuje pozornost.

Beauty průmysl, anti-age marketing a sociální sítě vydělávají na ženské nejistotě.
Čím víc žena pochybuje o své hodnotě, tím víc je prostoru pro produkty, úpravy a "opravy" přirozenosti.
A pak je těžké necítit tlak, když celý online svět opakuje:

"Buď mladší."
"Nevypadej unaveně."
"Zastav stárnutí."
Jenže skutečný život není filtr.

Malá odbočka

Jen tak pro zajímavost:

Žena, která menstruuje od 12 let a je jí 33, má za sebou přibližně 21 let cyklů.
To je asi 250 menstruací.

A společnost ji přitom někdy označí za "starou". Absurdní, ne?

A k tomu všemu tlak být skvělá partnerka, matka, milenka, kamarádka, pečovatelka, ideální žena, která ještě stíhá vypadat jako z reklamy a budovat kariéru.

Není toho trochu moc na jednoho člověka?

Srovnávání
Srovnáváme se s ženami z obálek a Instagramu ... s pečlivě vybraným zlomkem reality.
Profesionální světlo, makeup, filtry, retuš.
A přitom ty stejné ženy paparazzi často zachytí úplně normálně, unavené, v teplácích, bez pózy.

Tak proč se nesrovnáváme i s tímto obrazem?
A vlastně… proč se vůbec srovnáváme?

Kulturní nastavení
Ženy byly po generace vedeny k tomu, aby samy sebe vnímaly zvenku.

Jak vypadají.
Jak působí.
Jestli jsou žádoucí.
Jestli se ještě "líbí".

Jako by jejich hodnota byla něco, co potvrzuje okolí.
Pak není divu, že po třicítce přichází strach, ne ze stárnutí, ale ze ztráty viditelnosti.

Zralost jako síla
Co kdybychom změnili pohled na ženu po třicítce z "chuděrko" na "žena, která konečně stojí pevně sama v sobě"?

Ve 25 letech bych upřímně nechtěla být sama sobě matkou svého budoucího dítěte.
Ne proto, že bych byla špatná, ale protože jsem tehdy ještě neznala sama sebe.
A právě to je často opomíjenéné, že věk nepřináší jen vrásky, ale i vědomí.

Taková žena, o které mluvím, na sobě pracuje, mentálně, fyzicky, emočně.
Taková žena po třicítce už často není "projekt pro někoho jiného".
Začala být sama sebou.
Ne verzí, kterou po ní chtěli rodiče, partneři, společnost nebo Instagram.

Společenský paradox
Čím víc žena roste v sobě, tím méně je "viditelná" pro systém.

Protože systém často preferuje ženy, které jsou:

• mladé, vizuálně atraktivní, přizpůsobivé, tiché, nejisté, toužící po schválení.

Zralá žena:

• nepotřebuje validaci
• umí říkat ne
• není snadno manipulovatelná
• žije podle sebe

A tím pádem je méně "konzumní".
Né méně hodnotná.
Jen méně použitelná / vhodná pro systém.

V Evropě ženy často bojují s tlakem na mládí, krásu, mateřství a společenskou hodnotu. A přesto je důležité nezapomínat, že v některých částech světa ženy stále bojují o mnohem základnější věci  o samotnou svobodu.

Když člověk čte, že někde žena nemůže sama odejít z domu, cestovat bez mužského doprovodu, studovat nebo jít sama k lékaři, protože bez muže ji odmítnou ošetřit… najednou si uvědomí, jak obrovský rozdíl existuje mezi:
"nejsem dost mladá" a "nemám základní lidská práva".

A to není důvod zlehčovat ženské nejistoty v Evropě.
Psychologický a tichý tlak společnosti je stejně reálný.
Jen nemusí být tolik vidět.
A možná právě proto je důležité vidět celý obraz.

Protože zatímco jedna žena se bojí vrásek nebo toho, že není matkou ve "správný čas", jiná se bojí, jestli vůbec může svobodně existovat.

Jednou jsem byla svědkem konverzace s muslimským mužem, který vyprávěl, co je v jejich kultuře a zemi považováno za normální. A některé věci mi zůstaly v hlavě dodnes:

Například:
"Žena nesmí používat parfém a vonět se, aby náhodou nevzrušila jiného muže než svého."
A moje první myšlenka byla:
Aha… takže problém je na straně mužů, ale řešení bude omezit ženu?

Nebo:
"Žena musí nosit hidžáb i doma u své dlouholeté kamarádky, pokud je přítomen její muž."
Nehledě na to, že toho muže může znát déle než svého vlastního manžela.
Nehledě na to, že je na návštěvě v cizím domě, kde přirozeně platí pravidla domácích, kteří s tím nesouhlasí

Seděla jsem tam a moje hlava to nedokázala pobrat.
Říkala jsem si:
Tohle se opravdu děje?
To není film? Sociální experiment? Skrytá kamera?

A pak člověku dojde, že tohle je skutečný život některých žen.
Žen, které možná dnes žijí i vedle nás v Evropě.

A upřímně?
Strašně bych těm ženám přála zažít obyčejnou svobodu.

Jít sama po ulici.
Rozhodnout o svém životě.
Studovat.
Vybrat si, co budu nosit a v čem se cítím dobře.
Smát se nahlas.
Existovat bez strachu.

Být vnímaná jako člověk a bytost. Ne jako majetek muže.

A co ty?

✨ Jak vnímáš ženu po třicítce?
✨ Jaká bys byl/a ve 25 jako rodič?
✨ Žiješ život, který ti dává smysl?
✨ Nebo jen naplňuješ očekávání?