Život za hranicemi, že štěstí není náhoda, ale soubor rozhodnutí a odvahy

Iluze života v zahraničí
Někdo si myslí, že když se odstěhuješ do zahraničí, tak za sebou zavřeš jedny dveře, vstoupíš do ráje a tady se žádné životní okamžiky, milníky, stresy, posuny, poznávání sebe do morků kostí neděje.
Ale opak je pravdou.
Když jsem na Islandu žila poprvé, měsíc po příjezdu jsme se s partnerem rozešli, já se svými 60.000isk na účtu a s umírajícím mobilem, který nevydržel, víc než dvě hodiny bez nabíječky jsem si bydlení, abych mohla odejít a nemuseli jsme trávit další dny v prostoru společně a víte co? Zvládla jsem to.
Stěhování, loučení a pouštění
Ubrečená, bolavá, ale šťastná že jsem volná a svobodná. Následovalo další a další stěhování a za ten rok a půl jsem se na Islandu prosím pěkně stěhovala 5x!!! Což se mi jako v Česku za rok a pů nestalo. Každá místo jsem měla ráda, každé místo mi dalo něco, každé místo bylo mým domovem a každé místo jsem oplakala a pustila, když jsem odcházela.
A víte co? Zvládla jsem to.
Když jsem žila na Islandu a musela manažerovat stěhování Summer po česku, protože to jinak nešlo, tohle bylo nejtěžší "au" v mém životě a myslela jsem že mě to sežere zaživa, protože Summer není jen pes, je to společnice, která se mnou byla a stále je celý život, je to člen rodiny.
A víte co? Zvládla jsem to taky.


Co je vlastně štěstí?
Spousta lidí začíná větu: "Měla jsi štěstí, protože…"
Ale co když to štěstí není náhoda, ale jen soubor našich rozhodnutí?
Někdy vypadá jako dar, jindy jako bolestný krok.
Co když záleží jen na úhlu pohledu?
Jak vypadá stěhování do zahraničí - moje zkušenost
Vnímám, že málokdo si dokáže představit, co obnáší život v zahraničí, respektive co se děje od momentu rozhodnutí změnit svůj život až po realizaci a nový začátek v nepoznané zemi.
Někdy se mi zdá, že pro ostatní to působí jako wow jdu žít do jiné země, klik a jsem tam a od prvního dne všechno šlape jako po drátkách. Netvrdím, že se to nemůže stát. Ale pojďme se na to podívat reálně v jakési osnově, jak to MŮŽE být, ale nemusí.
1.Rozhodnutí, ten první a nejtěžší moment, že chci změnit svůj život.
Chci poznat svět, nové lidi, přátelé, rozšířit si obzory, zjistit, že to co se tváří jako pravda, vlastně pravdou být nemusí a že pravda není jen jedna.
A víš co? Zvládla jsem to.
2.Oznámit to nejbližším - Pro mě to bylo silné a podporující. Ale zároveň je to fáze, kdy se vztahy mění. Některé zesílí, jiné skončí. Děkuji tímto všem, kteří na té cestě se mnou byli nebo stále jsou. Jste lásky.
A víš co? Zvládla jsem i tohle.
3. Pustit psa (nebo cokoliv, na čem lpíš)
Dovolit si myšlenku, že někdo, koho miluješ, může být šťastný i jinde než s tebou. V mém případě Summer, "moje" fenka stafordšírského bulteriéra, může být šťastná a spokojená i někde jinde než se mnou a to bylo velký "au". Vím, že tento krok, který jsem udělala byl pro její nejvyšší dobro i to mé, ale o tom jindy.
A víš co? Kupodivu jsem to zvládla.
4.Opustit práci a podnikání
Nechat odejít část sebe, která už k tobě nepatří. I když si to někdy nemusíme uvědomovat. Chodíme do práce, která nás nebaví, děláme ji jen proto, abychom zaplatili účty. Vstáváme s tím že musíme, na místo toho, že se tam těšíme, že nás to co děláme naplňuje a baví. Já si splnila své office pracovní pozice a rok, který jsem byla po návratu z Islandu v Česku jsem se plácala nešťastná v práci přesně proto, abych zaplatila účty, ale někdy musíme ochutnat i tuhle část života, abychom poznali, kde je to naše srdce. Takže pro mě to bylo vysvobození.
Tohle bylo lehký? Zvládla jsem to.
5. Rozloučit se s domovem
Každé stěhování mě učilo nelpět na věcech. Ale i to bolí. Rozloučit se s místem, kterému říkáš domov - když jsem odjížděla na Island poprvé bylo to náročné, protože jsem opouštěla oblíbené doma a známá místa, kde jsem strávila roky. A když se stěhujete letecky, sakra si rozmyslíte co potřebuje a co ne. Byla to dobrá terapie životem. Když jsem na Island odjížděla po druhé, bylo to opět vysvobození. Prahu miluju, je nádherná, ale zůstanu u toho: že na víkend a na návštěvu fajn. Ale vždy jsem se v Praze cítila spíš jako turista.
A tohle jsem zvládla taky.
6. Reálná organizace všeho
Letenky, bydlení, práce, lékaři, stěhování věcí, přihlášení a odhlášení úřadů, pojištění, stěhování psa, osobních věcí po kamarádech, rozdání 40 květin, och bože tohle bylo taky "au" moje zelené krásky, doufám že se máte fanfárově v nových domovech. Přesun a dočasné zázemí s věcmi k rodině než přijde den odletu, aklimatizace Summer v novém domově. Objednávání a shromažďování všeho potřebného od léků pro situaci: kdyby náhodou. Až po kosmetiku, sportovní a zimní výbavu protože Islandské počasí je velmi specifické. A totéž akorát v "nové zemi. Je to velký chaos, ale nakonec se poskládá. S nutnou dávkou trpělivosti, laskavosti a ohleduplnosti sama k sobě.
Tato zkušenost byla jednou z nejlepších, velmi mě to posílilo a naučilo mnoho dalšího.
A víš co? Zvládla jsem to dokonce PO DRUHÉ V ŽIVOTĚ.
7. Loučení s lidmi a místy
Nikdy nevíš, jestli někoho nevidíš naposledy. Jestli to místo na kterém právě jsi ještě někdy navštívíš. Většinou máme s lidmi a místy spojené emoce a zážitky, tady jsme se smáli, tady zase plakali, tady jsme měli první rande, tady zase první neshodu. A to bolí stejně jako balit kufry.
Už po sedmééé, tady píšu. Zvládla jsem to.
8. Den D – kufry, letiště, letíš!
Tři kufry a milých 90 kilo které vezete sebou a to podotýkám,že máte to nejnutnější a od každého něco do začátku …i tak se ti prostě uleví, jakmile kufry odjedou na pásu a ty máš klid na duši, že ses "vešel". Spousta emocí, takové to, když jsem si říkala: "ty jo, ono se to fakt děje, já fakt zase letím"! Strach i vzrušení zároveň, ale především obrovský klid a mír na duši i na srdci a cítíš, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, co si udělala.
"Nohama na zemi, ale hlavou v oblacích".
Zvládla jsem to zas! Lítání mám ráda.
O čem to celé je?
Za životem v zahraničí je víc než jen pohlednice na Instagramu.
Je to proces pouštění, dovolování si a hlavně důvěry v sebe sama.
Vyžaduje to odvahu – a víš co? Já to udělala už podruhé. A jsem na sebe sakra hrdá.
A co ty?
- Jak se cítíš, když to čteš?
- Stálo by ti to za to?
- Je v tobě ten dobrodruh, který touží zkusit něco nového?
- Jsi v týmu, je mi komfortně tam, kde jsem, změnu nechci?
Tento článek věnuji všem, kteří to zvládli – sami, s dětmi, s partnerem, s rodinou.
Poděkujte sobě. Protože jste to možná ještě nikdy neudělali.
Věnován je i těm, kteří se na tu změnu teprve chystají, když jsem mohla já, můžeš i Ty!
Ono je jednoduché soudit z pohodlí svého domova a říkat:
"Ty máš ale štěstí." Ale to "štěstí" prostě není pro každého.