26.Moje cesta s endometriózou:     1.Jak to začalo

Příběh jedné menstruace, osmi let na antikoncepci a návratu k vlastnímu tělu.

S bolestivou menstruací jsem se poprvé setkala hned vlastně u té první. Když si to vezmu s odstupem času, tak to bylo vlastně hezké a krásné místo. Přijeli jsme zrovna do Chorvatska, bylo mi 12 let, a co si tak pamatuju, hned druhý den mi přišla menstruace.

První velký okamžik pro mladou slečnu. A hned takhle v "exotice" na tehdejší dobu. U moře.
Pláže, kamínky, nezapomenutelný slaný vzduch.

Což se mi teď jeví jako krásný vstup do ženského světa, ale... když o tom víte prd. Jen to, co jste se dozvěděli na základní škole při hodině "sexuální výchovy", kdy dívky a chlapci měli hodinu oddělenou (jak zastaralé a nefunkční, že?).

V ten daný den to tak krásná romantická představa nebyla.
Dostala jsem vložku a byla jsem poučena, že takhle se to dělá.

Ta dvanáctiletá holka to tehdy vnímala jinak. Děly se se mnou změny na těle i na duši. Takové, o kterých jsem toho moc nevěděla. Nerozuměla jsem sama sobě ani tomu procesu.

K moři jsme nejezdili nijak často. Takže tehdy jsem to vnímala spíš jako:
"Sakra, konečně jsme u moře a já musím s vložkou mezi nohama chodit v 35 stupních Celsia."
"Koupání?" Tak o tom si můžu nechat zdát.

Tehdy nebyly žádné menstruační kalhotky ani plavky jako dnes. Takže pro mě, jako pro tu dvanáctiletou, byla ta dovolená spíš za trest a tehda bych byla raději, kdybych tam nebyla.

Objímám tu holčičku, která měla pocit, že nosit vložku ji vrátilo zpátky do času, kdy nosila plínu.

Měla pocit, že to má napsané na čele i na prdeli:
"Hele, dnes je první den mojí menstruace."

Ano, mamka mi dala vložku a vysvětlila mi, co s ní, ale tím to haslo.
Přišla jsem si nehezká, protože moje pleť odpovídala jedné velké hormonální bouři.

Celou dobu jsem cítila a vnímala hlavně stud, protože tady vlastně nebylo nic, na co bych měla být hrdá. Ba naopak. Necítila jsem se dobře ani ve svém těle při samotné menstruaci.

Dalšími menstruacemi to pokračovalo, šílené bolesti hlavy přecházely až do migrén takových rozměrů, že jsem zůstávala doma a byla omluvená ze školy. Z bolesti hlavy se mi chtělo zvracet a jediné, co mi pomohlo, bylo naprosté ticho a úplná tma a přežít to.

Břicho mě bolelo tak neskutečně, že jediné, co jsem dokázala, bylo svíjet se v posteli, dokud to nepřešlo. Střídala se horkost a zimnice a já nechápala, co to je.

Měla jsem pocit, že je se mnou něco špatně. Ale na druhou stranu jsem ze všech stran, hlavně od mámy, poslouchala, že je to normální.

A tady přichází otázka: Trpěla jsem endometriózou už tehdy akorát se to neřešilo?

Jsou případy, kdy dívky trpí touto diagnózou od první menstruace.

Můj osobní pohled?
Mám pocit, že ano.
Tehdy se to už mělo řešit.

Protože u žen s endometriózou a migrénami existuje určitá souvislost. Ženy s endometriózou mají migrény častěji než běžná populace. Přesný mechanismus není úplně objasněný, ale svou roli v tom hrají hormony, zánět a citlivost nervového systému.

Migrény začaly ustupovat v době, kdy jsem se začala osamostatňovat a vnímala jsem konečně sebe a své potřeby. Dnes se migréna vyskytne velmi vzácně. Většinou když málo piju, jsem víc v hlavě a zapomínám sama na sebe.

Antikoncepce přišla v mých 15 letech

Protože tak jako většina rodičů, i ti moji se báli, že bych otěhotněla. A tak tohle bylo nejjednodušší řešení pro všechny.

Hormonální antikoncepce ti z mého úhlu pohledu v první řadě nabízí pohodlí.
Zobeš pilulky, přesně víš, kdy ti to přijde, a jedeš jako hodinky.
Žádné extrémní stavy bolesti. "Jen" šílené bolesti hlavy, ale víš, že je to první den menstruace a poslední, takže to vydržíš, jak máš ve zvyku.

Nechtěnému otěhotnění je zabráněno, takže vlastně vyřešeno.
Ale bylo tomu opravdu tak?

Když jsem ji zobala poctivě osm let, bylo to tak zautomatizované, že mi spousta věcí přišla normální a běžná.

Zpětně ale můžu říct, že jsem jela v takovém robotickém režimu, naprosto odpojená sama od sebe.
Pocity a emoce byly, ale úplně v jiné míře. Přecházely se podobně jako samotný menstruační cyklus.
Jela jsem na takového autopilota, kterého řídilo něco vnějšího = antikoncepční pilulky, aniž bych si to tehdy uvědomovala.

Rozhodnutí vysadit antikoncepci
Antikoncepci jsem vysadila v době, kdy jsem se začala více zajímat o zdravý životní styl.
Začala jsem zkoumat, co vlastně obnáší a znamená pro tělo to, že hormonální antikoncepci užívám.
Chtěla jsem se podívat i na druhou stranu mince. Nejen na tu hezkou a pohodlnou.

A byla jsem celkem překvapená a zděšená zároveň.
Na detaily si už úplně nepamatuju, ale tehdy jsem neměla dlouhodobého partnera, a tak jsem se rozhodla ji vysadit. Bála jsem se, abych nepřibrala. Aby se mi tělo nějak výrazně nezměnilo.
Protože jsem byla spokojená s tím, jak vypadám. Nic z toho se vlastně nestalo.
Jediné, co se změnilo, bylo to, že se moje prsa zmenšila zhruba o jednu velikost.
Na kráse jim to ale neubralo :D haha. Pořád to jsou moje holky krásný a jsem na ně patřičně hrdá.

Co se stalo po vysazení
Po vysazení antikoncepce jsem četla, že se tělo musí "očistit" od hormonálních prášků.
Tehdy jsem tomu věřila. Dnes už vím, že tělo se ve skutečnosti snažilo znovu nastartovat vlastní hormonální komunikaci.

Do dneška si pamatuju první menstruaci po vysazení.

A nestačila jsem se divit, co se to se mnou děje.
Tehdy jsem tomu ještě úplně nerozuměla a nedávala si to do souvislostí.
Pamatuju si okamžik, kdy jsme byli s bývalým partnerem v Mikulově na prodlouženém víkendu.
Na procházce mě chytly takové bolesti zad a podbřišku, že jsem nebyla schopná dojít zpátky.
On běžel pro auto a pak mě vyzvedl.
Tohle byly pravděpodobně první velké signály, že něco není v pořádku. Za dva dny na to mi přišla menstruace, ale já jsem si to ani omylem nespojila s touto zkušeností. Jakmile přišla menstruace záda byly ok, dál jsem to nemusela řešit.

Doufala jsem že menstruační bolesti časem přejdou a že je to JENOM dočasné
Jenže ono ne, naopak.
Začalo to gradovat.

• šílené bolesti
• apatie
• paralýza
• Naprostá odevzdanost, mým cílem bylo ty hodiny přežít

Zažila jsem stavy, kdy jsem prosila tam nahoru někoho, že takhle už dál nemůžu, že tady raději nechci být.

Začal se objevovat strach z toho, jak bude vypadat další menstruace. Jak moc to zase bude bolet.
Jak moc mě to zase vyřadí ze života.

Když se za tím dnes ohlédnu, celý můj cyklus kompletně ovlivňoval měsíční fungování.
Z celého měsíce je ti jeden týden skvěle. Když je hodně dobře, tak dva.
A zbytek?

Zbytek měsíce se cítíš jako kupa sraček a máš problém zvládnout sama sebe, natož dítě v náručí, práci nebo běžný provozní život.

Já na antikoncepci a bez ní s odstupem času
Tohle dokážu ohodnotit zpětně až po letech. Tehdy jsem neměla ani ponětí, co se děje.
Snažila jsem se dělat to nejlepší, co jsem uměla.

Cítila jsem, že se něco mění.

Po vysazení antikoncepce nebyla změna jen hormonální. Byla smyslová.
Jako kdybych se postupně vracela sama k sobě skrze čich, chuť, zrak, hmat i sluch.

Zrak
Začala jsem si více všímat detailů.
Přírody, barev, lidí kolem sebe.
Vlastního vzhledu.
Dokonce jsem si začala všímat toho, že se mi líbí i jiný typ mužů.

Řekněme, že na antikoncepci jsem měla víc takový macho vibe. 😄
Líbili se mi muži alá: hodně svalů, víc umělosti, povrchnosti.

A najednou mě začali mě přitahovat muži, kteří jsou víc "normální" a né jako z plakátů.
Starají se o sebe, cvičí. Ale zdravě, normálně, nic přehnaného. Žádné steroidy a podobně.
Takový zlatý střed.

A to byl jeden z mých prvních wow momentů.
Měla jsem pocit, jako by se zaostřoval obraz.
Všímala jsem si detailů, kterým jsem dříve nevěnovala pozornost.
Nejen kolem sebe, ale i sama na sobě.

Čich
Můj nos zcitlivěl. A to, co mi dříve vonělo, mi najednou přestávalo vonět.
Od parfémů až po prací a čisticí prostředky, osvěžovače vzduchu.
Jídlo, které mi dříve připadalo výtečné, a především maso, mi začalo smrdět tak, že se mi chtělo zvracet. Měla jsem pocit, že je cítím úplně všude.

V krku a v očích, měla jsem pocit že nemůžu dýchat. Začala jsem mnohem víc vnímat rozdíl mezi přirozenou a umělou vůní.

Chuť
Změnily se moje chutě na jídlo. Některá jídla mi přestala chutnat úplně.
Především maso ( nikdy jsem nebyla masový fanda, už jako dítě jsem schovávala maso do ubrousku ve školce, u babičky ho narvala do pusy a šla vyplivnout na záchod) jakoby se ty chutě a nechutě zvýraznily.Nakonec jsem byla sedm let vegetariánkou.

Začala jsem více vyhledávat čerstvé potraviny a méně průmyslově zpracované věci.
Jídlo už nebylo jen o chuti. Měla jsem pocit, že tělo samo pozná, co mu dělá dobře a co ne.

Hmat
Začala jsem více vnímat únavu.
Potřebovala jsem jiné oblečení v různých fázích měsíce.
Vadily mi některé materiály, které mi nebyly příjemné na těle.
Vnímala jsem víc dotek přírody a klidu. Naopak i chaosu, ruchu.
Byla jsem citlivější na chlad i teplo.

Najednou jsem mnohem víc cítila svoje tělo.
Když jsem byla unavená, vnímala jsem to, jinak než mi bylo doposud známo.
Když mi něco nebylo příjemné, cítila jsem to okamžitě.

Jako by tělo přestalo šeptat a začalo mluvit nahlas.

Více jsem vnímala obyčejné doteky života.
Teplou sprchu, vítr ve vlasech a slunce na kůži.

Sluch
Začal mi vadit hluk a začala jsem potřebovat víc ticha.
Hudbu jsem začala vnímat jinak.
Rozplakala mě písnička, která se mě dřív vůbec nedotkla.

Byla jsem citlivější na tón hlasu lidí. Začala jsem si všímat hlasů.
Ne jen toho, co lidé říkají, ale hlavně jak to říkají.

Některé hlasy mě přitahovaly víc, jiné ve mně vyvolávaly neklid.
Jako bych slyšela víc emocí mezi slovy.
Na antikoncepci jsem fungovala v mlžném oparu.

Fungovala jsem, žila jsem, ale teprve po vysazení jsem zjistila, kolik vůní, pocitů, emocí a signálů mého těla bylo schovaných za mlžným oparem s názvem antikoncepce.

Když si dnes vzpomenu na období na antikoncepci, jaký obraz mě napadne jako první?
Párty život. Absolutní odpojení sama od sebe. Povrch, jednoduchost a hodně ega.
Když zavřu oči, vidím hodně černé barvy. Výrazně nalíčené oči, obočí, umělé řasy, nehty.

Hodně hluku, chaosu a strašně málo klidu. I když i tuhle část sebe miluju, patřila tam.
Dnes musím s odstupem času říct, že tohle jsem nebyla já.

Nebo alespoň ne moje skutečná podstata.

Tehdy se ta žena ptala:
"Jaké mám tělo?"
Dnes se ptá:
"Jsem ve spojení se svým tělem? Naslouchám mu? Jak mi v něm vlastně je?"

Kdybych mohla tehdejší verzi sebe obejmout a něco jí říct, bylo by to:
Děláš to tak, jak ses naučila. Pocházíš z prostředí, z jakého pocházíš.
Bude trvat nějakou dobu, než si na některé věci přijdeš a změníš je.
Ale už teď děláš to nejlepší, co dovedeš a jde ti to báječně.
S kartami, které ti byly rozdány, hraješ skvěle.
Jednou se možná ohlédneš a budeš se divit, kolik jsi toho ušla.
Máš neskutečnou odvahu, vnitřní sílu a moc změnit cokoliv, co budeš chtít.

PS: Já osobně jsem sama sobě slíbila, že hormonální antikoncepci už do pusy nedám.

Protože mám srovnání. Jaké to bylo, když jsem ji brala a jaké to je, když ji neberu.
A vracet se k tomu nechci.

Tenhle článek je můj osobní pohled a moje cesta. Každému může dávat smysl něco jiného.
Jen bych byla ráda, kdybys jako žena, nebo jako partner ženy, věnoval/a pozornost tomu, co užívání hormonální antikoncepce znamená pro tělo.

A co ty?
✨ Užíváš ty nebo tvoje partnerka hormonální antikoncepci?
✨ Uvědomuješ si její možné vedlejší účinky?
✨ Napadlo tě někdy, že existují i jiné cesty?
✨ Kde v tomto tématu začíná a končí tvoje pohodlnost?
✨ Jak moc si vážíš zdravého těla a mysli?
✨ Co jsi pro ně ochotná/ý udělat?