18.Legenda,která žije,tajemný Islandský kůň

Jeden z důvodů, proč jsem si zamilovala Island, je islandský kůň. Pro mnoho Islanďanů není kůň jen hospodářské zvíře, ale člen rodiny a loajální společník. A tak je můžeš najít skoro všude. V downtownu ho úplně nenajdeš, ale kolem Reykjavíku je to celkem běžné.

Jak sis asi všiml/a, jsem milovník troufám si říct všech zvířat. Jsou jisté druhy, které mi jsou méně sympatické, ale ty na Islandu naštěstí nemáme. Takže kdekoliv jsem a mám možnost si pohladit zvíře ať už je to ovečka, kravička, prasátko, nebo domácí mazlíček či něco exotičtějšího tu možnost plně využiju.

Jsem takový ten typ člověka, který většinou nejdřív vítá zvíře a až pak jeho pána. Už se mi párkrát stalo, že jsem byla na rande a první, s kým jsem si podala ruku… čti packu, byl prostě pes.
To jsem prostě já.

Co mě tak fascinuje
Islandští koně jsou prostě jiní. Jsou velmi společenští, kontaktní, klidní a vyrovnaní a je u nich vidět extrémní důvěra v lidi. Tím, že na ostrově byla jejich existence závislá na lidech a lidé na nich, vytvořilo se mezi nimi unikátní pouto. Něco jako kdysi v historii staffík a jeho pán.

Na Islandu je "bambilion" koňostezek. Stejně jako jsou jinde cyklostezky, tady jsou cesty pro koně. A tohle mi přijde taaak krásné a uctivé.

Proč mi přijdou islandští koně jiní
Možná je to jen moje zkušenost, ale islandští koně mi přijdou jiní než ti, které jsem potkávala v Česku. Ne lepší, jen jiní. Mám pocit, že je to hodně dané prostředím, ve kterém žijí. Na Islandu jsou často venku, ve stádech, v přírodě, kde mají větší svobodu pohybu a přirozený životní rytmus. Nejsou tolik "oddělení" od svého přirozeného prostředí.

Možná i proto z nich cítím větší klid, vyrovnanost a určitou vnitřní jistotu. Nepůsobí na mě uspěchaně ani přetíženě, spíš uzemněně a přítomně. Zároveň mám pocit, že mají k lidem jiný vztah. Je v tom větší přirozená důvěra, ale ne ve smyslu závislosti, ale spíš klidné přijetí. Přijdou, nechají se pohladit, ale zároveň si zachovávají vlastní prostor.

Nevím, jestli je to Islandem, způsobem chovu nebo jen tím, jak je vnímám já v téhle fázi života. Možná je to kombinace všeho. Ale ten rozdíl tam pro mě je. A je to jeden z důvodů, proč mě k nim něco pořád táhne.

Energie, kterou z nich cítím, je velmi sebevědomá, klidná, uzemňující, ale zároveň hravá a někdy až dětská. Jsem velmi vděčná za každý čas strávený v jejich přítomnosti, protože být s nimi je jako zajít si na terapii beze slov. Ač je to pořád "jen" kůň, naprosto mě uchvátila jejich citlivost a něžnost. Když nad tím uvažuju jakákoliv interakce s nimi je takovým pohlazením pro můj nervový systém. Je tam někdo o koho se v ten moment můžu opřít, vím že tam nejsem sama a že to ustojí.

Tohle se těžko popisuje. Tohle se musí cítit.

Když jsem s nimi, cítím obrovský klid a naprosté bytí v okamžiku. Zároveň je potřeba být bdělá když jsi mezi více koňmi a máš něco dobrého, začnou žárlit, pošťuchují se a každý chce kousek pro sebe. A hlavičku od koně dostaneš ani nevíš jak… a bolí to 😄

Takže klid i bdělost v jednom momentu. Když je moje mysl rozlítaná, vrátí mě zpátky na zem. Doporučuji každému overthinkeru 😄 Ráda je češu, krmím, kydám hnůj, vodím na procházky… cokoliv. Každá interakce s nimi je pohlazením pro můj nervový systém.
Je tam někdo, o koho se můžu opřít a vím, že nejsem sama.

Momenty, které mi zůstaly v srdci
První osobní setkání bylo tři měsíce po mém prvním příletu. Byl duben, jaro začínalo a já šla na procházku se dvěma kamarády. Po cestě jsme potkali krásné islandské koně na projížďce. Poprosila jsem majitele, jestli si je můžu pohladit a dokonce jsem si mohla i sednout do sedla.

O další tři měsíce jsme zastavovali u každého koně, kterého jsme potkali cestou na výlet. To jsem ještě netušila, jak moc mi přirostou k srdci.

Pak přišla Bára. Vzala mě na jízdárnu, kde pracovala, a tam měli měsíční hříbátka. Čímž mi Bára/ Island splnil další z mých snů = poňunat si hříbátka. Seděla jsem v trávě a jeden malý prcek si na mě lehnul. Byl úplně v klidu a já se ho nemohla domazlit.

Tohle jsou pro mě ty "milionové zážitky" spirituální okamžiky plné radosti, štěstí, naplnění.

Na pastvinách jsem zažila něco, co se těžko popisuje. Stádo šlo k nám, jako by nás vítalo. A pak přišla ona, Blondýnka. Od prvního momentu jsme naladily jedna na druhou. Kam jsem šla, šla i ona. Opírala si hlavu o moje rameno, nechala se hladit… a když jsem přestala, dala mi jasně najevo, že ještě nekončíme.

Znáš ten pocit: "My se nevidíme poprvé"? Tak přesně tohle jsem cítila.
Když jsem ji pak musela opustit, obrečela jsem to v letadle.

Jako malé holky jsme tehdy na VHS dostaly se ségrou každá svůj film a jeden z nich byl The Silver Brumby v tom filmu jsem cítila svobodu, odvahu, spojení s přírodou a nespoutanost. A vlastně teď, když to píšu, mi dochází, že už jako malá jsem viděla nějaký vizuální obraz, který se mnou hluboce rezonoval. Uložilo se to někde ve mně. A pak, když jsem tady na Islandu potkala islandské koně a hlavně Blondýnku, viděla jsem v ní ten stejný obraz klisny jako z filmu. A všechny ty pocity a emoce byly najednou zpátky.

Byla a stále je pro mě takovým zrcadlem. To, co jsem v ní cítila a viděla, je vlastně kvalita, kterou mám i já sama v sobě.

Procházky a jízda
Nikdy by mě nenapadlo, že budu jezdit na koni mezi lávovými poli.V zimě si připadám jako Popelka na Juráškovi, v létě jako Arwen z Pána prstenů. A to okolí… dechberoucí. Koňské stezky, řeky, lupiny, vítr ve vlasech, svoboda v každém kousku těla. Pohled na svět z koňského sedla je jiný, silnější, klidnější.

Trochu spirituálního pohledu
Koně mě vrací do přítomnosti. A to je pro mě jedna z nejvíc spirituálních lekcí. Je v tom něco meditačního být s nimi, pozorovat je, vnímat jejich energii. A jízda? To je jen třešnička na dortu.

Propojení s přírodou
Islandský kůň je pro mě propojení s islandskou přírodou a jejími živly. Když s nimi jsem, mám pocit, že se dotýkám něčeho syrového a skutečného, něčeho, co není přizpůsobené člověku. Jsou venku v každém počasí. Vítr jim cuchá hřívu, déšť jim stéká po srsti… a oni tam prostě jsou klidní, pevní a přítomní. Cítím v nich sílu země, klid oceánu, vítr, oheň — energii života. Nejsou oddělení od přírody jsou její součástí.

A možná právě proto se s nimi vracím víc k sobě.

Vezmi na vědomí

• Islandští koně unesou víc, než vypadají, ale respektuj váhové limity (cca 70–90 kg včetně vybavení).
• Koně jsou živé bytosti, ne stroje.
• Na koně se nesedá ve dvou (ani na honeymoon 😄)
• Poslouchej instrukce průvodců.
• Nekrm zvířata bez zeptání, můžeš je ohrozit na životě.
• Pokud máš strach, řekni to kůň to stejně pozná.

A co ty?
✨ Jaký vztah máš ke zvířatům?
✨ Zažil/a jsi někdy moment se zvířetem, který tě úplně zastavil?
✨ Kdy ses naposledy opravdu zastavil/a a jen vnímal/a přírodu?
✨ Co v tobě probouzí klid?
✨ A dovolíš si někdy jen být?