10.Život se Summer

Pes je radost i starost, a to je dobré si uvědomit, než si pejska pořídíš. Když se ohlédnu zpět, byly to skvělé roky strávené spolu. Hlavně v přírodě a na horách, za každého počasí, jsme měly kopec srandy. Byly jsme to my.

Jak jsem hledala já

Když jsem se rozhodla, že jednou budu mít svého psa, věděla jsem, že to nechci uspěchat. Začala jsem hledat už v devatenácti letech, jen tak pozvolna, bez tlaku. Dva roky jsem se jen dívala, ptala se, poznávala… a Summer přišla do mého života až když mi bylo jednadvacet. Chci tím říct jediné: tenhle proces chce čas a trpělivost. Opravdu.

Hodně mi pomohlo chodit na výstavy. Jsem člověk, který hodně dá na intuici, a tak bylo pro mě důležité potkat osobně nejen chovatele, ale i potenciální rodiče štěňat. A výstavy ti tohle mohou nabídnout, můžeš tam najít obojí. Vidíš psy v rušném prostředí, můžeš si všimnout jejich povahy, reakcí, temperamentu. Pro mě to byl skvělý začátek, jak se orientovat v tom, co vlastně hledám.

Dobré výchozí místo je ČMKU, kde najdeš všechny potřebné informace: seznam chovatelských stanic, výstavy, pravidla, vše přehledně na jednom místě:  https://www.cmku.cz/
Pak už jen pokračuješ, projíždíš chovatelské stanice, oslovíš je, představíš se, zeptáš se na všechno, co tě zajímá. A věř mi, že už samotný přístup chovatele ti dost napoví. Zda je to někdo, od koho opravdu chceš štěně… nebo ne.

Já jsem měla dokonce domluvenou fenku z jedné chovatelské stanice. Jenže se narodila s vadou na ocásku. A protože jsem tehdy měla chovatelské ambice, nebylo možné s ní jít dál výstavní cestou. Tak jsem musela hledat dál. A tohle je taky důležité: nenech se pohltit tou myšlenkou "už jsem mohla mít štěně". Vytrvej. Ono se to ukáže.

Jak ke mně přišla Summer
Summer si mě vlastně našla sama, nebo možná Vesmír mi ji našel, kdo ví, Ale a já věřím tomu, že to tak mělo být.

Spojila jsem se s jednou chovatelkou, potkaly jsme se na výstavě, prošla jsem si všemi otázkami, které měla… a mám pocit, že si vybírala víc ona mě než já ji. A byla jsem první zájemce, což znamenalo, že jsem měla možnost vybrat si ze všech štěňat jako úplně první. A to ještě dřív, než byla Summer vůbec "počatá". Ale ten nejsilnější moment teprve přišel. Pamatuju si, jak jsem seděla úplně napjatá a natěšená, protože jsem měla jasnou představu — chtěla jsem fenku a už jsem přesně věděla, jak bude vypadat. Byl podvečer, Summer máma začala rodit a my čekaly u telefonu. Na ultrazvuku u veterináře bylo vidět čtyři srdíčka, takže jsme očekávali čtyři štěňata… ale nikdy nevíš.
Narodil se první pes — takže nic pro mě.
Pak první fenka — taková malá naděje.
Pak druhý kluk — a člověk si říká: ok, tak asi jedna jediná možnost.
A pak přišlo to nejlepší nakonec: nejmenší a zároveň nejhezčí fenečka — moje Summer.

V tu chvíli se stalo něco zvláštního. Volala mi mamka a říká:
"Víš, co je dnes za den?"
A já jen: "17. 6."
A ona na to: "To je výročí úmrtí tvého táty."

V té radosti mi to vůbec nedošlo.
A v tom okamžiku jsem věděla, že Summer bude moje. I kdyby byla bez jedné nohy, prostě bych si ji vzala. Výstavy sem, výstavy tam… bylo jasno. Brala jsem to jako takový malý dárek shůry od táty, který už tu s námi nebyl. A tohle je věc, kterou někdy hlavou nevysvětlíš. Prostě to víš.

Každodennost
Summer spala se mnou v posteli. Ano, někomu se to může zdát divné, ale pro mě to byl uklidňující pocit. Existují studie, které dokazují, že spaní se psem uklidňuje nervovou soustavu člověka, a já jsem to opravdu potřebovala. A jako bonus jsme měly "živé topení" pod peřinou. Summer vždycky milovala svou "noru" z deky nebo peřiny, která jí dávala pocit klidu a bezpečí.

Ráno před dveřmi začínalo vždycky stejně, moje mantra byla: klíče, sáček, pes a jdem! :D Většinou jsme šly ven jen kolem baráku, ať už jsme byly na sídlišti nebo v přírodě. Tyhle chvíle, když jsem si jen hodila župan a vyrazily jsme čůrat, byly provázené úžasnými východy slunce. Poslední čůrání před spaním bylo naším malým rituálem při západech slunce.

Summer si pečlivě vybírala psí kamarády a byla velmi samostatná. Většinou byla na volno, vodítko jsem používala jen pro jistotu, třeba když šli kolem policisté. Většinou nás nechávali být, protože viděli, jak poslušná Summer byla, když jsem ji zavolala k noze.

Ranní snídaně byly speciální granule na bezlepkovou dietu, ovoce, zelenina nebo oves bez pluchý pro podporu trávení. K mému úžasu oves Summer klidně snědla z ruky.

A pak přišel můj čas v práci. Summer odpočívala a těšila se na mě. To je kouzlo psa, je úplně jedno, jestli jste pryč deset minut nebo hodinu, vždycky vás vítá, jako byste byli pryč věčnost. Vítá mě u dveří, sem tam od radosti pčikne a kroutí zadkem, jako by hrála lambáda. Upřímně, kolik lidí vás vítá tak, když přijdete domů alespoň podobným způsobem?

Čas po práci
Konečně přišel čas po práci. Společně jsme vyrážely do přírody. Summer potřebovala pohyb a čerstvý vzduch, a já jsem potřebovala být venku s ní. Nekonečné procházky, sezení v lese u řeky, jen my dvě, to byla naše regenerace mysli i těla a nabíjení energie do dalších dní.

Na Islandu jdu někdy na procházku sama, ale ve svých myšlenkách a srdci mám Summer u sebe. Vodítko si vezmu symbolicky, a jde se společně, i když jen v mysli a v srdci.

Její rituály
Summer milovala aport. Klacek, míček, šiška, to bylo její trojkombinace, vždycky si něco donesla jako suvenýr z procházky a nechala si ho u dveří, takže každý, kdo k nám šel na návštevu, snadno poznal, jaké jsou naše dveře. Když jsem jí řekla "pusť", nechala si to na příště. I když jsem doma jednou rozsypala mango klíčky na klíčení, Summer jedno našla a aportovala, dokud jsem ho neschovala.

Mazlení MILUJE od pusinek na čumáček po bříško, roztáhla nohy do praku a nechá se pusinkovat, jak dlouho jen chceš. Ale žádné nošení na rukou, to se ji nelíbí. Večer byla doma vždycky první v posteli. Lehla si tam, kde jsem právě potřebovala , někdy za záda, někdy do klubíčka k mému bříšku, někdy s hlavou ven, když bylo teplo. A když už se nechtěla mazlit, odšoupla se a vzala si svůj prostor. Když chtěla zase dovnitř, zaryla čumákem pod peřinu a pokračovalo se dál.

Její energie
Summer je nezaměnitelná je to "moje jediná", nejlepší staffí lady na světě, s tisíci přezdívkami: Summ, Baby, Prdelka, Samsara… Střeštěná, energická, milující a drzá zároveň. Rozesmívala  a potěšila srdce tisíců lidí. Které jsme společně životem potkávali.

Na volno je spolehlivá v Česku, Chorvatsku, Slovinsku i Švýcarsku. Nikdy nebyl problém, vždycky poslouchala na zavolání. A lidé nás vítali s otevřeným srdcem. Její přítomnost, humor a láska jsou neuvěřitelné. Je silná, ale zároveň citlivá. Její loajalita, paličatost a tvrdohlavost byly mým zrcadlem.

Co mě Summer naučila
Summer mě naučila být v přírodě, jen tak sedět, poslouchat ptáky a koukat na mravence. Dřív jsem měla cíl a šla jsem, aniž bych si všimla maličkostí. S Summer jsem se učila trpělivosti a klidu.

Při výcviku jsem zjistila, že pes zrcadlí vaše rozpoložení. Měla období kdy tahala na vodítku, zkoušela jsem různé techniky a nic. Jednou jsem se naštvala, zastavila když tahala a říkám ji: "prosím tě, uklidni se, nikam nespěcháme, máme čas a můžeme jít naprosto v klidu"! A sotva jsem to dořekla, dojala mě, protože se na mě podívala takovým pohledem, který do teď nedokážu popsat. A já věděla, že tahle slova říkám SOBĚ! A jak jsem si to uvědomila, uklidnila jsem se a pokračovaly jsme dál, bez tahání a v naprostém klidu. Když jsem byla klidná, byla i ona. Tohle je lekce, která mi dala v životě strašně moc i v jiných oblastech.

Přijetí, trvalo dejme tomu 3 roky, tři roky než jsem pochopila že ona je ukecaná, že je svá. Do té doby jsem nechtěla jezdit nikde moc daleko, protože jsem se bála co na to lidi a že bude rušit a styděla jsem se. Pak mi to nějak docvaklo a konečně jsem začali pořádně výletovat cestovat, jak po Česku tak i za hranice, lide se smáli, a když jsem byla já v pohodě, ona byla taky!  A poprvé když jsem byla na Islandu bez ní, mi opravdu došlo, že vlastně všechny ty "aaaach" věci jako její ukecanost, drzost, tvrdohlavost, je vlastně to co mi tolik chybí a to co na ni MILUJU! 
Její neustálé vyžadování pozornosti mě naučilo přijímat věci tak, jak jsou ale zároveň si stanovovat své pevné hranice, které je třeba respektovat.

Co jsem dala Summer

Summer jsem dala svůj svět, bezpečný a předvídatelný. Domov plný lásky, nejen fyzický, ale i "měkký, lidský". Učila jsem ji komunikovat se světem, dávala jí prostor být sebou, ukazovala svět a přírodu. Poskytla jsem jí péči a ochranu, i když mě to bolelo.

A právě tady je fakt, který je důležitý: Summer se na Island nedá dovézt kvůli plemeni a islandské veterinární autoritě MAST. Staffordšírský bullteriér je podle nich zakázané plemeno, považované za potenciálně nebezpečné. Je jedno, jak vychovaný je pes – zákon je zákon. Import je zakázán, a pokud by se podmínky nesplnily, zvíře by mohlo být exportováno zpět nebo dokonce utraceno na náklady dovozce. Existují i přísné testy a karantény, takže transport je pro Summer  nemožný.

Ano, staffík když Vás kousne, udělá víc škody než čivava, ale je to o tom, KDO a JAK toho psa vychovává a ne o plemeni. Já se Summer potkávala běžně malá plemena jako jorkšíry, čivavy, bišonky, které chtěly Summer napadnout a vlály na vodítku za nějakou důchodkyni! A Summer šla a nevšímala si jich a když si všimla tak si většinou čichla, stylem " co tak řveš vždyť o nic nejde, my jen procházíme". Každopádně je to jak to je, já s tím nic neudělám. Ač Island miluju to je jedno z nepochopitelných pravidel které tady je, protože například bull teriér, tady být může :D  Island má přísná pravidla pro import zvířat, včetně testů, karantény a dalších opatření, aby se zabránilo šíření chorob. Koně když vyvezete z Islandu už zpátky dovést nesmíte.

To, co bolí, je "moje" lidská láska a mysl. To, že jsem odešla z ČR, bylo rozhodnutí z lásky. Ne z pohodlnosti, ne ze zbabělosti. Kdybych tam zůstala, šla bych si dál životem, který mě drtil. A člověk, který je vyhořelý a přežívající, není schopen se postarat ani o sebe, natož o psa, kterého miluje a který je nemocný a dopřát mu vše co potřebuje.  S  pražskou  kancelářskou výplatou 35.000czk a s nájmem 21.500czk mi to úplně nevycházelo. Raději jsem kupovala věci pro ni, ale na ty své neměla. A jak se říká, prvně se musíme postarat o sebe, abychom se mohli postarat o druhé, tahle rovnice mi v ČR taky nevycházela. Věděla jsem, že kdybych zůstala v ČR, byla bych vyčerpaná, psychicky, fyzicky- protože to se mi ten rok dělo, nonstop nemocná a nějaké zdravotní problémy, finančně nestabilní a ona by to všechno nesla se mnou a její stav by se ještě mohl zhoršit. Tím, že jsem ji nechala u mamky, jsem jí dala možnost mít klid, péči a normální život a vím, že ji mohu ji dopřát zdravotní péči takovou, jakou potřebuje a s přibývajícím věkem a dvěma rovinami bude potřebovat. Mezi námi když sem hledala možnosti chemoterapie, tak první vyšetření kdy se jen zabývají příznaky bylo v rozmezí od 5.000-30.000czk na jedné nejmenované klinice. Což já bych prostě měsíčně nedala, nebo dala, ale z peněz které jsem měla bokem, ale pak bych je mohla na Island jet vydělávat znova. Možná největší dar, který jsem Summer kdy dala, bylo to, že jsem ji nechala v Česku, když jsem odjela na Island.

Někdy je to náročné psychicky a emocionálně. Být daleko, vědět, že ji nemohu mít u sebe, vzít ji na procházku, že nemáme "náš čas". Ale vím že to zvládnu a zvládám to a je to to nejlepší co jsem mohla pro nás obě udělat. Máme stabilitu, péči a bezpečí obě, akorát každá v jiném státě. Necítí zradu, žije přítomností, spí, tulí se, venčí se a skotačí s mamky štěňátkem.

Věnováno Key Summer .... moji jediné a milované psí lásce mého života.
Kdykoliv jsem ..... jsme spolu ♥
Miluju tě a vždycky budu. 

Tvoje Tea ♥

A co ty?
🐾 Chtěl/a by si pejska a uvědomuješ si plně co je to za závazek?
🐾 Jaké části tebe chceš naplnit tím, že si ho pořídíš?
🐾 Jaké kompromisy jsi ochotna udělat pro dobro svého mazlíčka, i když tě to bolí?