Jsem Tea.

Nepíšu jsem jako expert a protože mám všechno srovnané. Ale jako člověk, který se neustále nachází, protože slova ve mě žijí, člověk. Už nějakou dobu cítím, že chci psát. Ne jen tak pro sebe do šuplíku, ale veřejně. 
Spousta lidí se ptá a zajímá jaký je vlastně život na Islandu a já asi našla cestu, jak tímto veřejným způsobem sdílet moje příběhy, pocity, které se nevejdou do tří vět, výlety, myšlenky. A vzít to tak nějak po staru, spisovatelsky, lidsky, protože vnímám že to svět potřebuje víc a víc, čím více se posouváme s technologiemi, což mě trochu děsí.

To co tady popisuji jsou mé osobní názory, myšlenky a má cesta, která může inspirovat, ale zároveň chci říct, že každý má tu jeho jinou. A to co platí a děje se mě, nemusí být platné pro tebe, každý jsme jiný a každý jsme v jiné fázi života s jinou výbavou, takže se pojďme inspirovat, tvořit, ale zůstávejme sami sebou a nacházejme TO SVÉ.

Chci psát upřímně, tak jak přichází život – někdy je jasno, polojasno a jindy zase přijde přeháňka nebo pořádná vichřice, ale všechno to neodmyslitelně patří k sobě.
Píšu o sobě, o tom, co se děje ve mně, kolem mě, o všem, co mě zraňuje i proměňuje, o tom co bolí i to co hřeje. O duši, vztazích, hledání smyslu. O chvílích ticha i zmatku. O mých toulkách přírodou a zvířatech. Najdeš tady otevřenost, upřímnost, autenticitu. Nečekej žádnou "dokonalost, správnost" ani perfektní texty a vymezená témata.

Proč tohle vlastně ?

• Pro sebe… baví mě to, je to moje kreativní já, které tvoří prostor pro dýchání, pro sdílení. A třeba i pro začátek cesty ke knize.
• Pro ostatní…věřím, že tohle místo bude rezonovat s někým, kdo taky někdy neví, kam dál. A možná si spolu chvíli posedíme mezi řádky.
• A taky trochu jako terapii… protože některé věci je potřeba dostat ven.

Nevím, kam mě to zavede. Ani nemám plán. Píšu sama za sebe.
O "všem" a vlastně "ničem".
Takže, tohle je začátek. Ne dokonalý. Ale můj.